Historie Velehradu

Velehrad patří k památným místům České republiky. Více než 800 let tvoří nedílnou součást duchovního, náboženského a kulturního dědictví českého národa v Čechách a na Moravě. Cyrilometodějská a velkomoravská tradice je úzce spojená se jménem Velehrad a od konce 13. století i s místem velehradského cisterciáckého kláštera. Činí z něj pojem přesahující hranice regionu i státu. Moderní archeologické vykopávky prokázaly lokální i věcnou souvislost mezi velkomoravským ústředím a středověkou vesnicí Veligradem, dnešním Starým Městem u Uherského Hradiště, odkud přijal klášter své jméno.

Cyrilometodějská tradice se stala základem popularity Velehradu. Středověcí kronikáři s Velehradem spojovali nejen velkomoravskou církevní metropoli, ale také sídlo moravských panovníků - zejména knížete Svatopluka. Barokní autoři ve Velehradě viděli zase místo, odkud se šířilo moravské křesťanství působením svatých bratří Cyrila a Metoděje. V 19. století je velkomoravská a cyrilometodějská tradice na Velehradě pěstována v duchu národního vlastenectví a znovuvzkříšení náboženského života. Oslavy cyrilometodějských milénií v 60. a 80. letech umožnily obnovit i samostatný Velehrad, chátrající po zrušení cisterciáckého kláštera.Tehdy se začala psát novodobá historie Velehradu. Po oslavách milénia patří k nejdůležitější události příchod řádu tovaryšstva Ježíšova na Velehrad v roce 1890. Jestliže se Velehrad ve 2. polovině minulého století stal nejživějším poutním místem na Moravě, pak na přelomu 19. a 20. století se z něj, sice těžce, ale cílevědomě, stává skutečné centrum duchovního života a náboženské obnovy národa. Cyrilometodějský kult se stal základem, z něhož vyrostl unionismus. Propagátoři unionistických snah chtěli právě na Velehradě zakotvit ohnisko sblížení, hlubšího poznání a sjednocení slovanských národů ve víře. Šlo tedy o sjednocení východního pravoslaví se západním katolictvím v duchu cyrilometodějském. Velehrad se měl stát mostem mezi východními a západními tradicemi křesťanství.

V samotném Československu v meziválečném období prožívá Velehrad své slavné údobí. Pokračují unionistické sjezdy, na Velehradě se schází obrovské množství poutníků, náboženské slavnosti přitahují domácí i zahraniční osobnosti, za podpory národa byla nákladně obnovena rozsáhlou restaurací bazilika, provedeno její odvodnění, objevné vykopávky.

Dobu velkých nadějí přerušila druhá světová válka a záhy po ní doba, která zlikvidovala nejen jezuitskou kolej, ale všemožně potlačovala všechny formy náboženského života. Velehrad přestal být centrem náboženského života.

Povzbuzením k duchovní i hmotné obnově památného Velehradu se stala v dubnu 1990 návštěva hlavy katolické církve, papeže Jana Pavla II. Velehrad byl opět oficiálně označen mostem mezi Východem a Západem. Zda se tato velká myšlenka bude skutečně realizovat, nemůže záviset pouze na několika jedincích, nýbrž na velkém společenství lidí dobré vůle bez přehrad etnických, náboženských a kulturních.